Nezbytnou základnou je kvalitní smluvní zajištění závazků

Každá firma má zákonitě určité množství pohledávek. Ty mají velmi rozmanitou skladbu a ve svém souhrnu mohou představovat několik desítek tisíc, ale též třeba několik milionů korun. V praxi se však setkáváme s tím, že málokterá firma má své pohledávky komplexně a důkladně ošetřeny. Režim práce s pohledávkami není v řadě případů jednoznačně vymezen nebo sice formalizován je, ale příslušné postupy nejsou dodržovány. Neošetřené pohledávky přitom bývají jednou z častých příčin budoucích firemních problémů a krizí. U pohledávek platí vesměs jedno pravidlo: úspěšnost vymožení pohledávky klesá po lhůtě splatnosti poměrně prudce, neošetřené pohledávky starší než jeden rok již jsou velmi obtížně vymahatelné, a to i tehdy, jsou-li jednoznačně podloženy příslušnými doklady.

Na základě reflexe výše uvedené situace vznikla celá řada firem, které se zabývají řešením pohledávek. Některé z nich mají velmi úzký záběr a specializaci: organizace a evidence pohledávek, mimosoudní či soudní vymáhání pohledávek, zahraniční pohledávky, informace o neplatičích, atd. Existují však i společnosti, které řeší oblast pohledávek komplexně. To znamená od systémového řešení režimu pohledávek, prevence proti pohledávkám po lhůtě splatnosti až po případný odkup pohledávek. Systém, který řeší problematiku pohledávek komplexně, můžeme označit jako management pohledávek.

Podnikatelské subjekty a pohledávky

Předpokladem pro minimalizaci nedobytných pohledávek je vlastní systém organizace a řízení příslušné společnosti, zejména pak související organizační normy. Zde by měly být řešeny povinnosti a odpovědnosti, vztahující se k pohledávkám. Konkrétně jsou to např. zásady a náležitosti oběhu dokladů ve firmě, účetní přehled o pohledávkách, evidence platebních podmínek z obchodních smluv, odpovědnost za sledování a urgenci došlých úhrad, přehled o solventnosti zákazníků.

Společnost by měla mít vytvořen vlastní systém, v souladu s charakterem svých aktivit, pro předcházení situace většího objemu pohledávek po lhůtě splatnosti. Takovýto systém samozřejmě zahrnuje též prevenci před nedobytnými pohledávkami (informace o zákaznících, kvalita obchodních smluv, objednací, dodací a platební podmínky, apod.).

V současné praxi firem by neměla chybět práce s informačními databázemi o solventnosti firem. Zde je možné informace získávat podle skutečné potřeby. Může to být třeba v papírové podobě na základě jednorázové objednávky nebo na druhé straně i interaktivně a průběžně - díky napojení na příslušné informační databáze v elektronické podobě.

Kapitola sama pro sebe jsou zahraniční pohledávky. Jejich řešení je vždy specifické podle příslušného teritoria a smluvních náležitostí.

Velmi podstatné je též to, jestli jsou pohledávky za fyzickými nebo právnickými osobami. Obecně vzato je vymáhání pohledávek za fyzickými osobami komplikovanější a nákladnější.

Aspekty pohledávek:

• struktura pohledávek podle jejich počtu a průměrné výše jedné pohledávky (např. desítky pohledávek do 10 000 Kč, několik pohledávek od 100 000 Kč nahoru, milionové pohledávky)
• běžně používané způsoby vymáhání pohledávek ve společnosti věřitele (písemně - upomínky, osobně vlastními pracovníky, prostřednictvím agentury, prostřednictvím právníka, s plnou počítačovou podporou, nesystematicky/ systematicky)
• daňový efekt nákladů na vy-máhání pohledávky a možnost odpisů nedobytných pohledávek
• vztahy dlužníků ke společnosti věřitele
• kvalita dokladů dokládajících oprávněnost pohledávky
• skladba pohledávek vzhledem k termínům splatnosti

Nezbytnou základnou pro podloženost či oprávněnost pohledávek je kvalitní smluvní zajištění závazků. Jde o takové náležitosti smluv jako: jednoznačné platební podmínky, řešení situací, nejsou-li platební podmínky dodrženy (smluvní pokuty, sankce), definování práva odstoupení od smlouvy apod.

Jsou-li závazky beze smluv, na základě ústní či písemné objednávky, je vesměs jejich vymáhání podstatně obtížnější, než u závazků smluvně podložených. Zde jde o úplnost účetních a souvisejících dokladů (dodací listy, předávací protokoly, platební doklady atd.).

Možnosti zajištění pohledávek

Poměrně málo se využívají prostředky pro zajištění závazků, mezi které patří:

• vlastnické právo do úplného zaplacení,
• zástavní právo,
• ručení za závazky od dalšího subjektu,
• zadržovací právo,
• směnky a jiné cenné papíry.

Smluvní pokuta, úroky z prodlení

Běžná sazba úroku z prodlení činí 0,05 % denně (18,25 % p.a.). Není-li výše úroku smluvena, platí § 369 OZ běžná úroková míra (např. KB, IPB, ČSOB) v době uzavření příslušné smlouvy, zvýšená o 1 %.

Výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku upravuje Nařízení vlády č. 142/1994 Sb. zákonů. Činí dvojnásobek diskontní sazby ČNB, platné k prvnímu dni prodlení. Toto nelze použít pro obchodní závazkové vztahy.

Smluvní pokuta představuje vesměs jednorázovou částku za nedodržení stanoveného termínu, kvality atd.

Pozor však na nepřiměřenou smluvní pokutu, která může být v rozporu s dobrými mravy (ObčZ § 3 odst. 1), a proto se jedná o právní úkon neplatný! V obchodních vztazích má soud možnost (§ 301 OZ) do smluvního vztahu vstoupit a nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit. Jde o oprávnění soudu, ne o povinnost.

Postavení věřitele

Při hodnocení bonity a likvidity pohledávek je prvním krokem ověření všech podkladů k pohledávce. Jde o jejich úplnost a relevantnost. Chybějící náležitosti dokladující pohledávku mohou podstatně oslabit postavení věřitele a tím pádem i vymožitelnost pohledávky. Důležitou součástí smluvních vztahů by mělo být též monitorování věřitele a jeho hospodářské situace.

Hlavní chyby, se kterými se v oblasti pohledávek setkáváme, jsou:

• neexistence smlouvy či její zásadní formální a věcné nedostatky,
• promlčení pohledávek,
• prekluze práva,
• benevolentnost smluv, co se týče možnosti odstoupení od smlouvy.

Po změnách bankovního zákona je určitá možnost získat přehled o úvěrovém zatížení podnikatelských subjektů. Jednotný a spolehlivý informační systém v rámci celé republiky však neexistuje. Je tedy vhodné využívat informace z důvěryhodných lokálních databází a postupně si budovat vlastní. Velmi důležité je, aby v přehledu dlužníků nefigurovaly pouze anonymní právnické osoby, nýbrž konkrétní fyzické osoby. Tím je jen přiživován stav, kdy se nedůvěryhodná fyzická osoba skrývá pod hlavičkou různých společností. Dobrou pomůckou v současné době může být přístup do obchodního rejstříku přes internet. Zde můžeme poměrně snadno zjistit, ve kterých společnostech konkrétní fyzická osoba figuruje.

Mimosoudní řešení

Zde se již dostáváme do situace, kdy existují pohledávky po lhůtě splatnosti. Každá firma má určité postupy, jak takovéto situace řeší. Jakmile jsou však vyčerpány běžné urgence a je vydána poslední upomínka - pokus o smír před podáním žaloby, nastává problém. Převážná většina firem takovéto situace již nedokáže nebo nechce řešit. Přitom mimosoudní řešení bývá jednoznačně rychlejší a finančně efektivnější, než řešení soudní.

Právě v takovýchto situacích nastává vhodná doba, kdy tyto pohledávky předat k mimosoudnímu vymáhání specializované firmě. Ta používá celou škálu postupů, jak dlužné částky pro klienta vymoci. Solidní firma vymáhající pohledávky zásadně požaduje pouze příslušné procento ze skutečně vymožených částek. Toto procento se pohybuje podle použitých způsobů vymáhání, dokladové podloženosti a stáří pohledávek, likviditě dlužníka vesměs v rozmezí od 7 do 30 %. Vymáhání pohledávek prostřednictvím externí firmy bývá vesměs založeno na mandátní smlouvě. Hlavními náležitostmi smlouvy jsou především "mantinely", ve kterých se mandatář může pohybovat, přesné a úplné zplnomocnění k činnosti, přesný seznam a úplné podklady k dlužným částkám.

Další možností je i prodej pohledávek. Zde je na místě zvážení variant řešení: vymáhat či s určitou ztrátou rovnou prodat. Záleží samozřejmě na likviditě pohledávek a zájmu potenciálních kupců.

Za určitých okolností, při uvážení dopadů na účetnictví a daňové zatížení, lze efektivně využít i výměnu vlastních pohledávek za jiné. Zde může být výhoda též v tom, že např. vyměníme desítky pohledávek za jednu jedinou v reciproční nominální hodnotě, čímž snížíme pracnost evidence i řešení pohledávek.

Nuance tohoto postupu může být výměna velkého množství drobnějších, špatně dobytných pohledávek za pohledávku ve srovnatelné výši, avšak téměř jistě nedobytnou, nejlépe "odsouzenou". Efekt: zjednodušení administrativy, možnost nedobytnou pohledávku jednoduše odepsat, úspora nákladů na vymáháni pohledávky. Společnost, která "balík" drobných pohledávek takto získá, může efektivně vymoci cca 10 % nominální hodnoty tohoto "balíku".

Náhradní plnění

Lze použít (např. zboží, služby, jiné pohledávky apod.), avšak pouze tehdy, souhlasí-li věřitel.

Změna subjektu dlužníka v zájmu vydobytí pohledávky

Bez souhlasu věřitele nemůže ke změně v osobě dlužníka dojít. Pokud věřitel souhlasí, musí být dohoda o změně dlužníka písemná, jinak je neplatná.

Věřitel může naopak bez souhlasu dlužníka uzavřít písemnou smlouvu s tzv. přistupujícím dlužníkem. O uzavření takovéto dohody nemusí být původní dlužník ani informován. Přistupující i původní dlužník jsou vůči věřiteli zavázáni společně a nerozdílně. Plnění lze až do výše 100 % požadovat i pouze od jediného z nich. Takovýto postup je vhodný především tehdy, jestliže přistupující dlužník je zároveň dlužníkem původního dlužníka. Příslušná provedená úhrada se následně započte proti pohledávce původního dlužníka.

Soudní řešení

Jsou-li vyčerpány mimosoudní možnosti, je nezbytné přistoupit k soudnímu vymáhání. To je samozřejmě časově náročné a stojí peníze (poplatek 4 % ze žalované částky a k tomu náklady na právní služby). Podstatné tedy je před rozhodnutím o soudním vymáhání dobře zvážit likviditu příslušné pohledávky. Znamená to opatřit si maximum informací zejména o momentální finanční situaci dlužníka a stavu a výhledu jeho aktivit. Pokud se nám podaří u soudu uspět, je pro nás rozhodujícím výsledkem pravomocné soudní rozhodnutí. To samozřejmě neznamená, že máme jistotu uhrazení pohledávky Nepodaří-li se nám ani na základě pravomocného soudního rozhodnutí domoci se svých pohledávek, zbývá pak jediné:

a) podat soudu návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) a další soudní poplatek - 2 %),

b) přesvědčit dlužníka, aby podal návrh na konkurs, případně tento návrh podat sám (poplatek 10 000 Kč).

Exekuce (soudní výkon roz- hodnutí)

Velmi zastaralá právní úprava (více než 30 let) neodpovídá dnešním potřebám. Výkon rozhodnutí lze za podnikateli vést těmito způsoby:

• z účtu u peněžního ústavu (problémy - možnost více účtů podnikatele, a to u jednoho nebo více peněžních ústavů, bankovní tajemství)
• z jiných peněžitých pohledá-vek,
• z majetkových práv (obchodní podíl dlužníka na jiné společnosti, je však sporné)
• prodejem movitých věcí (složité, trvá 2 - 3 roky, sporné vyloučení věcí, které jsou nutné k podnikání - v praxi lze těžko jednoznačně určit)
• prodejem nemovitostí,
• zřízením soudcovského zástav-ní-ho práva na nemovitostech.

Ukončením činnosti přitom myslíme:

• s likvidací,
• bez likvidace.

Nás zajímají především dvě ze standardních situací:

• společnost v likvidaci
• prohlášení návrhu na konkurs (a možný důsledek: zamítnutí konkursu pro nedostatek prostředků) a vlastní konkurs

Vesměs již nezbývá nic jiného, než se připojit se svými nároky k ostatním věřitelům a čekat, kdy a jestli vůbec se podaří dostat alespoň část pohledávek z likvidované firmy.

Odpovědnost při úpadku subjektu dlužníka

V určitých případech zbývá jako poslední možnost uplatňovat náhradu škody v souvislosti s pohledávkami za řídícími subjekty jednotlivých typů podnikatelských subjektů:

• akciová společnost (členové představenstva ručí svým osobním majetkem při porušení svých povinností a způsobení škody - dle § 194, odst. 5 a 6 obchodního zákoníku),
• spol. s ručením omezeným (společníci ručí do výše nesplaceného základního jmění a dále jednatelé dle § 135 odst. 2.),
• živnostník (ručí celým svým majetkem, včetně BSM, ne však obchodními podíly v jiných společnostech!).

Nechci podrobněji tyto aspekty rozebírat. Podstatné však je, že do nákladů můžeme dostat vlastní nedobytné pohledávky vesměs postupně, pouze v určitých specifických případech i jednorázově. Pohledávky získané postoupením, výměnou či zápočtem můžeme v nejlepším případě dostat do nákladů maximálně ve výši ceny či hodnoty pořízení.

Potřebné situace a postupy řeší zákon o dani z příjmů a zákon o re-zervách pro zjištění základu daně z příjmu.

Vznik trestní odpovědnosti

Často se ocitáme v situaci, že se dlužník snaží vyhnout povinnosti dostát svým závazkům různými způsoby. Při takovémto jednání se může dostat do situace trestní odpovědnosti. Proto je dobré vzít v úvahu některá ustanovení trestního zákona, týkající se odpovědnosti subjektu dlužníka.

Porušování závazných pravidel obchodního styku (§ 127 TZ)

"Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné výhody poruší závažným způsobem pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným právním předpisem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem"

Poškozování věřitele (§ 256 TZ)

"Kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že

a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku,

b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, nebo

c) svůj majetek zdánlivě zmenšuje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem."

Zvýhodňování věřitele (ustanovení § 256a trestního zákoníku)

"Kdo jako dlužník, který není schopen plnit své závazky, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem."

Podvod (§ 250 TZ)

"Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci."