Po naší krajině je rozeseto dost rozlehlejších rybníků se zátokami, které mívají málo dostupné ostrůvky. Mnohé z nich v jarní době ožívají halasnou komunitou racků chechtavých. Vesničané poblíž usídlení nebývají příliš nadšeni z neobyčejně hlučné společnosti “mořských vlaštovek”, jak rackům kromě jiných přezdívek dodnes říkají. Skutečně není halasnější končina, než kolem ostrovů “vodních káňat”. Osamocení si žádný racek nedovede představit, je stvořen pro společenský život s projevem vyzývavého ukřičeného chování. Už od narození je k němu učen, musí se o všechno rvát a dohadovat. O potravu, o místo k odpočinku, zjara dokonce i o partnerku “k sňatku”, zkrátka o cokoliv. Proto bývá na každém racčím sídlišti tolik kraválu; ve dne, ale i v noci to tu vyhlíží jako v rozdrážděném vosím hnízdě. Někoho možná napadne proč si rackové libují v takové skrumáži domácností blízko sebe, z čehož vznikají samé šarvátky a hádky. Zkušenost jim káže, že to má svou výhodu. Mnoho očí hodně vidí, když se do jejich kolonie jakkoli rafinovaně blíží nepřítel. Vždycky bývá včas odhalen a ohlušujícím řevem donucován k ústupu. Najde se také několik smělých jedinců, kteří se nebojí podnikat prudké útoky na vetřelcovu hlavu a ještě ho zahrnovat bombardováním, sprškou trusu. Odvahu a útočnost vyprovokuje u racků vždycky početnost jejich rodu. Málokterý protivník, ať z vody, nebo ze vzduchu, psychicky odolává takové statečné bojovnosti a upustí raději od plenění jejich domácností. Když rackové do hnízd snesou vejce a začnou na nich, střídavě obě pohlaví, sedět, ruch v kolonii se poněkud zklidňuje a zpřehlední. V tom čase může vnímavý člověk dalekohledem vypozorovat, že na ostrově nehnízdí pouze rackové, ale vtroušeně mezi nimi i jiní ptáci. Bez povšimnutí směle využívají bezpečnou zónu hnízdiště ve svůj prospěch. Jsou to běžné druhy našich kachen, ale leckdy nevšedně se tu přiživí několik párů rybáků obecných, vzhledem dosti shodných s racky. Svá hnízda umísťují na periferii kolonie, nebo dokonce na naplaveninách starých vodních rostlin při ostrově. Bohužel, o takové domácnosti mnohdy přicházejí hned při první větší bouřce, která je vyplaví.

Na písku si rybák obecný hnízdo nestaví

Poznat rybáka od racka může snadno i laik, jak v letu, tak na hnízdě. Rybák obecný je štíhlý elegantní letec, pohyb ve vzduchu mu působí očividně hru, než úsilí. Dlouhá špičatá křídla, do vidlice vystřižený ocas a malá černá čepička na hlavě vždycky prozradí jeho totožnost. Racek chechtavý, postavou baculatý pták, vládne také dobrým leteckým uměním, ale musí pro svou hmotnost do letu dávat určité vypětí. Čokoládově tmavohnědá kápě na celé hlavě i rovně zakončený ocas ho neomylně odlišují. Sháňka potravy u rybáka jasně také ukazuje o koho jde - je vyslovený lovec živých malých rybiček. Vyhledává jejich hejnka za pomalého letu nad hladinou rybníka a vrhá se za nimi střemhlav prudce do vody. Mrtvých si nevšimne. Rackův jídelníček zatím tvoří z 90 % hmyz, po kterém se shání na polích a lukách v okolní krajině. Zdravé rybky v rybníce neumí chytat, není pro to dost hbitý, sebere jen mrtvé nebo nemocné, při podzimních výlovech, když uvíznou v mělkých loužích, si na nich pochutnává. Sporadicky mezi rybáky obecné se někdy a zcela vzácně zatoulá pár nebo dva rybáků černých. Velcí jsou asi jako kosové, se zbarvením celého hábitu do šedočerna; jen spodní peří ocasu svítí bíle. Obvykle založí svá hnízda na plovoucích vodních rostlinách kolem ostrova. Navrší na ně koláč suchého rákosu a do jeho středu snese samička tři hnědě skvrnitá vejce. Jak jsem poznal, rodina tohoto druhu rybáka poznává málo rodinného štěstí; častěji spíše žalostný osud, způsobený větrem a deštěm. Vlnobití jim vejce vykutálí z hnízda a zničí.

Racče hned po vylíhnutí a oschnutí

Rodiče rybáků své malé potomky dobře střeží

Vejce racka chechtavého