Českomoravská myslivecká jednota byla v průběhu několika měsíců upozorněna zaměstnanci nevládních organizací na ochranu přírody na skutečnost, že v některých honitbách nacházejí uhynulé jedince predátorů . Nejčastěji jsou nalézány kuny a lišky, ale v několika případech se jedná i ohrožené druhy dravců včetně dvou orlů mořských. Z popisovaných případů lze dovodit, že příčinou úhynu může být zakázaný způsob lovu otrávenými návnadami (např. vajec a masa ).

Myslivci často prohlašují, že jejich činnost je “služba” přírodě. Bezpochyby tomu tak je , avšak pouze v tom případě, že dodržují příslušné právní předpisy a zejména mysliveckou etiku.

Pokud se popsané případy “lovu” mezi členy Českomoravské myslivecké jednoty skutečně vyskytují vrhají na ostatní myslivce špatné světlo. Můžeme si takovouto publicitu dovolit? Samozřejmě, že nikoliv! Uvedený způsob “lovu” lze pravděpodobně přičíst na vlastní neschopnost a lenost několika jedinců.

Je zřejmé, že kuna, liška nebo straka nemají stejně chutné kýty jako například dobře živený lončák a vynaložená námaha, čas a prostředky mají v případě lovu predátorů na první pohled velmi malou návratnost, ale výsledkem dobře vedeného a fundovaného lovu predátorů jsou stabilní a životaschopné populace drobné zvěře v případě, že honitba není několikrát ročně přejeta mechanizací, ošetřena všemi dostupnými jedy a bylinné patro není monokultura kukuřice, řepky, nebo slunečnice.

Obraťme však pozornost k právním aspektům takového počínání ( tj. používání otrávených návnad). Nelze vyloučit, že se může jednat o trestný čin pytláctví páchaný zvláště zavrženíhodným a velmi nebezpečným způsobem ale i o jiné trestné činy. Samozřejmě je zde kolize i s jinými právními předpisy. Jaká opatření včetně sankcí by byla realizována v např. případě ohrožení zdroje pitné vody si ani nelze domýšlet. Účinnost používaných jedů může být taková, že otrávená zvěř zůstává zpravidla ležet na místě pozření “návnady”. Potravinový řetězec pak zajistí případy úhynu následných predátorů a všežravců (černá zvěř). V ohrožení jsou i občané a domestifikované šelmy. V případě úhynu např. psa nebo jakékoliv jiného zvířete zapříčiněné prokazatelným pozřením otrávené návnady nehledě na trestně právní důsledky konání nezodpovědného jedince, je třeba počítat s náhradou způsobené škody.

Zřejmě nebude chyba pouze a jenom na myslivcích. Je s podivem, že jedy takto zneužitelné mohou být k “dispozici” nepovolaným osobám. Problematika začíná s uvolněním nebezpečného jedu mezi povolené přípravky na ochranu zemědělských kultur a v následné distribuci a evidenci jedů. Široká škála takovýchto prostředků i v minulosti zcela zlikvidovala populace drobné zvěře (např. Sutox) na zemědělských pozemcích, nebo zásadním způsobem ovlivnila populace živočichů na celém světě. Dodnes je pravděpodobně nejznámější aplikace DDT po druhé světové válce.

Nesnažme se proto strkat před tímto problémem hlavu do písku. Nemyslivecká veřejnost dění okolo myslivosti pečlivě sleduje. Členové ČMMJ by měli stát v prvních řadách v boji proti takovýmto praktikám.

Lov je konečnou fází myslivecké činnosti, někdy je úspěšný jindy ne. V tom je jeho kouzlo, které se dá těžko někomu popsat. Ulovení zvěře musí mít svoji důstojnost a etiku.

Českomoravská myslivecká jednota se naprosto distancuje od výše uvedených praktik a vyzývá své členy ke zdržení se takového přístupu k “lovu”.