Byla jedním ze sedmi štěňat hladkosrstého foxteriéra z mimořádně kvalitního spojení: otec Interšampion Xambo of Fair Play a matka Český šampion Axa z Borotínských lesů. Měla šest výborných na mezinárodních, národních a klubových výstavách. Byla Českým Junioršampionem roku 2003. Bylo jí dva a půl roku a byla to hotová chovná fena. Měla vynikající nos. Uměla vyhnat divočáky, provést dosled postřelené srnčí a černé zvěře, uměla vypracovat pobarvenou stopu, vynést z vody střelené kachny a byla, a to je také důležité) příjemným společníkem.

Dne 26. prosince 2003 bylo hezké, trochu zasněžené ráno. Vydali jsme se společně s Dixi, a snad i tradičně, na sváteční procházku do Hájku založit zvěři do krmelců a obejít svěřené lesy. Asi hodinu probíhalo vše normálně. Dixi ověřovala stopy a vracela se. Měla radost ze společné pochůzky. Z nepobarvené stopy se vždy do pěti, výjimečně deseti minut vracela. A pak se to stalo…

Dixi s nebývalým zájmem vzala starší stopu tlupy černé zvěře. Nepodařilo se mi ji odvolat. Ve starém sněhu se mi zdálo, že jedna stopa je pobarvená, ale pro špatné sněhové podmínky nebylo možní stopní dráhu dál sledovat. Čekal jsem tedy pět minut, deset minut…hodinu…a nic. Tam, kde jsme se naposledy viděli, jsem nechal svlečený svetr a šel jsem k místu, kde jsme do lesa přišli. Tam jsem nechal košili. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky. Dva dny jsme s rodinou Dixi hledali. V Híjku a jeho okolí, ale nikdo o fence neslyšel.

Až třetí den mi vzkázal kamarád – strojvedoucí, že na železniční trati mezi Sudoměřicemi a Chotovinami leží přejetý foxteriér… Byla to Dixi, ležela mezi kolejemi, jakoby spala. Asi se netrápila. Nyní spí svůj spánek již doma vedle svého staršího kamaráda Ajaxe a dívají se na Dehetník.