Český fousek je nejstarším z hrubosrstých plemen ohařů. Je již všeobecně známo, protože to bylo napsáno již v mnoha příspěvcích, že první písemné doklady o českém fousku jsou z roku 1348, z doby vlády císaře Karla IV. V listinách na Karlštejně, nazvaných “Věci Jägerminsterské”, jak píše dr. Augustin Sedláček, byl nalezen dopis Viléma Zajíce z Valdeku, nejvyššího maršálka a podkomořího, krátce také vychovatele císaře Karla IV., ve kterém je uvedeno toto: “Léta Páně daroval císař Karel IV. markraběti Braniborskému Ludvíkovi k bavení se honbou výkonné psy honné CANIS BOHEMICUS zvané”.

ČMMJ, OMS Ústí n. O. se v roce 2003 vypořádával s rozdělením státní správy okresu Ústí n. O. na pověřené obce Česká Třebová, Králíky, Lanškroun, Ústí n. O., Vysoké Mýto a Žamberk. Spolupráce na úseku myslivosti se značně komplikovala a spolku nezbývalo nic jiného, než se s tím vyrovnat a udržet vztahy alespoň na takové úrovni, jaká byla s bývalým okresním úřadem. Nárůst byrokracie, seznamování se s novým zákonem o myslivosti, vytváření nových honebních společenstev - to vše vedlo k dalším problémům. Mnohým myslivcům byl výcvik loveckého psa značně zkomplikován například omezeným či úplně znemožněným vstupem do vlastní honitby.

Po konferenci Klubu chovatelů německých krátkosrstých ohařů Praha došlo k určitému oživení práce nově zvoleného výboru a rovněž tak i aktivizaci členské základny. Bylo přistoupeno k nové formě vydávání klubového Zpravodaje, jeho rozšíření o více fotodokumentačního materiálu, zkvalitnění chovných karet psů doplněných barevnými fotografiemi a zejména pak založení webových stránek klubu http://kchnko.crolink.cz, ve kterých jsou pro kynologickou veřejnost přístupné základní informace o historii a činnosti našeho klubu.

Ve dnech 6. až 7. prosince 2003 se v honitbě Vrbovna konaly klubové zkoušky honičů. Tato akce proběhla ve spolupráci ČMMJ PMS Děčín s Českým klubem chovatelů alpského brakýře jezevčíkovitého, firmou UNILES, a. s. – hlavním sponzorem, a SLŠ Šluknov. Sešli jsme se již druhým rokem a na stejném místě – v rekreačním středisku Sempra Nové Křečany v okrese Děčín.

Syndrom dilatace a torze žaludku psů, GDV (gastric dilatation and volvulus), je medicínsky akutní stav s těžkými lokálními a systémovými příznaky. I přes včasnou a správně provedenou léčbu se úmrtnost psů pohybuje mezi 30 až 40 %. Na této skutečnosti se významně podílí fakt, že k rozvoji příznaků dochází většinou ve večerních a nočních hodinách, a proto nejsou vždy včas zaznamenány. K onemocnění jsou predisponována převážně větší plemena psů.

Bylo to opravdu před mnoha a mnoha lety. Nikdo z lidí si to nemůže pamatovat, protože tenkrát lidé na světě ještě ani nebyli. Zemi pokrývala rozlehlá bahna a obrovská jezera a mezi nimi se kolébaly vysoké a bujné trávy. Po zemi se proháněly pouze větry – pracovitá větřiska i malé větříčky. A práce měly hodně. Čekalo na ně mnoho rostlin, aby roznesly jejich semena po mokrých bahniscích a taky bylo potřeba potlačit peřiny mračen z místa na místo, aby se země prohřála a semínka mohla klíčit a vyrůstat v mladé rostlinky. A zase to byl vítr, který je konejšil a hýčkal a dal jim vyrůst v mohutné stromy.

Již po tři roky je mysliveckým kynologům na našem trhu s granulovanými krmivy pro psy k dispozici specializované krmivo pro lovecká plemena HUBERT od firmy TEKRO s. r. o. Ne všichni majitelé loveckých psů toto krmivo s úspěchem používají, a to třeba právě z toho důvodu, že jejich čtyřnohý svěřenec potravu ve formě granulí odmítá. Přitom tento způsob krmení psa je pro majitele výhodný nejen po finanční stránce, ale především časové. Ale co s tím, když je váš pes do mordy prostě nevezme a nevezme?

Jakožto slovní spojení, nebyly “nástavbové cviky” poslušnosti doposud použity žádným z mysliveckých kynologických odborníků ani autorů mysliveckých kynologických publikací a zvolil jsem je proto, že je jednak již delší dobu používám v teoretické přípravě v kurzu adeptů myslivosti v předmětu myslivecká kynologie, neboť celkem logicky navazují na základní cviky poslušnosti (přivolání, vodění na řemeni, sednutí na povel, lehnutí na povel - viz též články v přílohách Lovecký pes č. 5 a 6/2003), na nichž se “staví” v další fázi výcviku loveckého psa, a jednak proto, že jde přece jen o cviky vyššího stupně, tedy náročnější na provedení i samotný výcvik, a konečně také z důvodu potřeby vhodné, ale současně i výstižné kategorizace jednotlivých cviků používaných ve výcviku loveckých psů.

To je zapeklitá psí historka, kterou vám musím podrobně vylíčit. V 80. letech jsem u nás na podzimních bažantích honech pravidelně doprovázel francouzskou skupinu, vedenou panem Courrierem a složenou převážně ze zástupců sdělovacích prostředků. Jakousi součástí loveckého programu bylo pak každoroční předvánoční posezení v pařížské luxusní restauraci Tout d´Argent, jehož se zúčastňovaly i manželky lovců. Promítaly se amatérsky pořízené filmy z lovů v našich bažantnicích, vyměňovaly se fotografie, vzpomínalo se na lovecký zájezd a plánoval se program na příští sezonu.

Promrzlý trávník nesměle olízlo zubaté sluníčko. Zima byla letos sakra tuhá, pomyslel si bratranec Zábuš a zamilovaně se rozhlédl po sněhem stále vybělené krajině. Do houbovitého, červenými žilkami protkaného baňatého nosu nasál svěží vůni, jež opanuje vzduch pouze na počátku jara těsně předtím, než se příroda zběsile rozpučí.

Byla jedním ze sedmi štěňat hladkosrstého foxteriéra z mimořádně kvalitního spojení: otec Interšampion Xambo of Fair Play a matka Český šampion Axa z Borotínských lesů. Měla šest výborných na mezinárodních, národních a klubových výstavách. Byla Českým Junioršampionem roku 2003. Bylo jí dva a půl roku a byla to hotová chovná fena. Měla vynikající nos. Uměla vyhnat divočáky, provést dosled postřelené srnčí a černé zvěře, uměla vypracovat pobarvenou stopu, vynést z vody střelené kachny a byla, a to je také důležité) příjemným společníkem.

Příběh se smutným začátkem, ale šťastným koncem, začal v srpnu roku 2003. Mého bavorského barváře Rexe na zahradě zranil neznámý “přítel psů”. Nezjistil jsem přesně jak ke zranění došlo, pes měl na třech místech zlámaný přední běh. Na “místě činu” jsem našel pouze část dlažebního kamene. Druhý den pes podstoupil na klinice v Hradci Králové náročnou operaci. Po osmi týdnech podstoupil další operaci, kde mu vyndali dva dráty z operovaného běhu. V zraněném běhu mu zůstaly dva dráty a dva šrouby pod a nad kloubem. Za 14 dní pes, i když kulhal, začal našlapovat na zraněný běh a od té doby se jeho zdravotní stav podstatně lepšil. Začal jsem jej brát na čekanou a snad i jeho lovecký elán mu pomohl k uzdravení. Již za tři a půl měsíce po úrazu absolvoval první úspěšnou dohledávku na divočáka. To bylo začátkem prosince.