Statný pták, největší z hrabavých. Kohout dosahuje téměř velikosti krocana, jeho průměrná hmotnost je 4,2 kg, slepice je o polovinu menší. Tetřev je lesní pták, téměř nikdy neopouští les. Hlavní oblastí jeho rozšíření jsou vlhké jehličnaté severské lesy s hojným podrostem. U nás původně žili tetřevi ve všech lesnatých oblastech země, zvláště v horách. Přežívali dokonce poměrně dlouho i v monokulturách borovice s podrostem borůvky a v lesích smrkových. V dnešní době však už na většině našeho území můžeme mluvit o tetřevech pouze v čase minulém.

Jak již bylo oznámeno v příspěvku v Myslivosti 2/2004, proběhlo počátkem roku setkání vedoucích představitelů Českomoravské myslivecké jednoty a nového vedení Lesy České republiky, s.p. Jednání bylo výsledkem přehodnocení postojů a názorů obou stran. Praktickým výsledkem jednání je příprava společných projektů a třeba i pravidelná účast výrobně technického ředitele LČR na jednáních Myslivecké rady. A právě Ing. Vladimíra Blahutu jsme za čtenáře požádali o odpověď na několik dotazů týkajících se nejen náhledu LČR, s.p. na myslivost, resp. ČMMJ. Příslibem do budoucna je i to, že byl učiněn slib větší informovanosti myslivecké veřejnosti ze strany LČR prostřednictvím časopisu Myslivost. Berte tedy tento rozhovor jako slibný začátek pravidelné komunikace vedení LČR s myslivci.

Provozování myslivosti má nesporně vysoce kladné stránky, ke kterým patří i všeobecně blahodárný účinek pobytu v přírodě na lidský organizmus. Na druhé straně je však myslivec vystaven také rizikovým faktorům. Patří k nim používání zbraní, pobyt v často obtížném terénu, vliv povětrnostních podmínek, možný styk s některými nákazami. Seznámíme se stručně s první pomocí při úrazech různého druhu, při poškození teplotními vlivy, s nákazami přenosnými ze zvířat na člověka a ještě s některými užitečnými radami.

Lovy “v zahraničí” jsou relativním pojmem. Neboť myslivec z nějaké malé země nebo z pohraniční oblasti může pravidelně lovit na “místním” území a zde podle řádných pravidel chovat “svou” zvěř, ale může lovit také v jiné zemi, než je jeho národnost. A obdobně myslivec z velké země může být “loveckým turistou” ve své vlastní zemi, pokud je pozván na lov do vzdálené honitby od jeho bydliště, do honitby, kterou sám neobhospodařuje, do lokality, ve které nezná ani zvěř, ani místní zvyky a způsoby lovu. Avšak lov, praktikován myslivcem ať už v jeho vlastní vesnici, nebo na vlastních pozemcích, nebo v zahraničí, a to i v exotických zemích, musí respektovat určité zásadní principy chovu a trvalého a moudrého využívání přírody.

Ve Spolkové republice Německo vzrostl úlovek u černé zvěře za posledních 40 letech ze 40 000 na více než 500 000 kusů. Údaje o výši úlovků však umožňují pouze relativní porovnání vývoje stavů černé zvěře, protože číselné údaje o skutečných stavech černé zvěře nejsou známy. Podle dostupných údajů o odstřelech si však můžeme udělat představu o tom, jak vysoká je v současnosti hustota populace černé zvěře v Německu.

Legenda? Tradice? Značka? Kvalita? Je faktem že výroba zbraní a nábojů značky Winchester započala již hluboce v 19.století a patří dnes k tradičním, k největším a i nejznámějším americkým výrobcům zbraní a střeliva.

Ve dnech od 27. ledna do 1. února 2004 se v německém Dortmundu konala 23. mezinárodní výstava (Internationale Ausstellung für Jagd & Angelfischerei) zaměřená na myslivost, rybářství a letos také na potřeby pro preparátory. Německo je země s dlouholetou tradicí myslivosti a zájem o toto odvětví je znát na každé výstavě vysokou návštěvností široké myslivecké i nemyslivecké veřejnosti.

Je pátek, pozdní večer. Náročný týden máme za sebou, všechno zařízeno, doufám, že jsme na nic nezapomněli. Máme ve světě i na různých letištích mnoho klientů a všichni musí mít platná víza, vyřízená povolení pro dovoz trofejí a své místní průvodce připravené je přivézt do loveckého revíru nebo je znovu dopravit na letiště k odletu do Prahy a mnoho dalších důležitých “maličkostí”.

V Maďarsku bylo zahraničními lovci v posledních několika desetiletích získáno mnoho velmi dobrých trofejí jelení zvěře. Také v uplynulém roce to byl opět německý lovecký host, kterému se podařilo ulovit jelena se silným parožím. Loňská jelení říje bude pro dr. Volkera Briela, který lovil v Maďarsku poprvé, patřit bezpochyby mezi nezapomenutelné. Podařilo se mu ulovit jelena s nejvyšší bodovou hodnotou, jaká kdy byla v honitbě lesní společnosti MECSEK FORST AG doposud dosažena. Zajímavé je, že jelen po ráně odskočil a zmizel v lese. Po vyhodnocení nástřelu a krátkém sledování stopy před setměním rozhodl vrchní lovčí, že dosled bude proveden příští den, a to pomocí barváře. Úkol dosledovat postřeleného jelena byl svěřen myslivci z povolání Evženu Jungovi a jeho hannoverskému barváři Maxovi. Pes po nasazení na stopu dosledoval ještě nezhaslého jelena ležícího v pobarveném loži. Po delším doléhání a stavění psem byl jelen nakonec dostřelen.

Po úbytku drobné zvěře v honitbách se často někteří chovatelé snaží již více let odchovávat krocana divokého (Meleagris galopavo L. 1758) ke zlepšení druhové skladby. Na některá úskalí je nutné upozornit dříve než přijde jarní období a budou mnozí chovatelé zakládat chov s tímto atraktivním druhem. Při výzkumu prováděném před několika lety bylo zjištěno, že přirozená reprodukce u nás je ovlivněna hlavně bioklimatickými faktory, které jsou dostatečně rozdílné od jejich domoviny v Americe, odkud byli krocani dovezeni do Evropy.

nožíř J.Pajl Sedlčany
http://knife-oak.webpark.cz

O ocelích, ze kterých jsou vyrobeny čepele nožů, o tvaru ostří, o vhodnosti toho kterého nože i o broušení jsem již psal. Teď o neméně důležité věci jakou je rukojeť nože (u tesáků a dlouhých zbraní se používá i výraz jílec).

Četl jsem velmi pozorně v časopisu Myslivost č. 11/2003 pojednání o významu včasného průběrného odstřelu srnčat, který velmi podrobně čtenáře informuje o celé problematice. Na straně 9 na konci prvního odstavce je doslova uvedeno: Přitom je ale samozřejmé, že při průběrném lovu srnčat se nesmí zapomínat také na zachování správného poměru pohlaví.

Nelze přehlédnout, že v naší zemi ozdobou krajiny je zvěř a snad nejnápadněji působí bažanti. Zvláště zjara, když vyšňoření kohouti ve svatebním hávu si honosně vykračují po revíru. Už v drahných dobách si myslivci povšimli jejich sebevědomého chování a překřtili si je výstižnou přezdívkou “drnošlapi”. Nevynechají jedinou vyvýšeninku v terénu, aby si na ni nevyskočili a obezřetně přehlíželi svůj okrsek.

I když se naše země řadí k těm menším, je její krajinné prostředí tak rozmanitě krásné, že nám ho mohou i mnohem větší země závidět. Stejně bohatě rozmanitá je i naše květena a zvířena tvořící ekosystémy biologicky vyváženého životního prostředí. Tato vyváženost se ale poměrně rychle ztrácí a některé rostlinné a živočišné druhy se z krajinného prostředí vytrácejí rychleji, než abychom tuto skutečnost mohli ještě i nadále pokládat za přirozený jev.

Výbor mysliveckého sdružení se sice sešel na apríla, ale jeho členové se moc nezasmáli. Kromě běžné agendy a hlavně přípravy plánu lovu srnců měli totiž na stole “případ Venda”.

V  lednovém portrétu brašnářky z Valašska Milady Chromelové jsem se zmínil též o malíři Petru Khailovi, s nímž mladá brašnářka vytváří ojedinělá umělecká díla, kombinováním rytí a malování kůže. Když jsem opět vstoupil do Miladiny kopřivnické dílny, zastihl jsem Petra Khaila, který větší část roku žije v Německu, štětci a barvami dokončujícího na velkém plátně scenérii hor.

Po přečtení článku od autora ing. Jana Kupky, ředitele Interlovu Praha, zveřejněného v Myslivosti 12/2003 jsem nemohl jinak, než zareagovat opět článkem.

Českomoravská myslivecká jednota podle vydaných Směrnic propůjčuje vyznamenání - Čestný myslivecký řád, vyznamenání Za zásluhy o myslivost I. stupeň (zlatý odznak), II. stupeň (stříbrný odznak), III. stupeň (bronzový odznak) a uděluje Věrnostní mednili, Čestné uznání a Čestné členství v ČMMJ. V příslušných Směrnicích jsou uvedeny podmínky propůjčování a udělení a další příslušné pokyny. V článku 11 Směrnic je mimo jiné též uvedeno, jak se tato vyznamenání nosí. Ovšem, v praktickém životě se velmi často chybuje. Zveřejňujeme proto praktické pokyny.

V jarním rozbřesku se ozve “tšují”,
a pak néžné bublání,
modročerní tetřívci ohlašují,
že začíná tok ve stráni.
Točí se, bublají, vyskakují,
slyšet je v celém okolí,
lásku svým družkám oznamují,
rytíři s rudými chocholy.

Po přečtení tohoto mého dvojitého čtyřverší a nadpisu, čtenář jistě pozná, o čem chci ve svém následujícím příběhu vyprávět.