Lze provést v honitbě před lovem kontrolní nastřelení zbraně ?
J.Č.

Odpověď:

A. Souhlasíme s názorem, že kontrola nastřelení zbraně v honitbě před lovem zvěře není přestupkem na úseku předpisů o zbraních ani na úseku předpisů o myslivosti. Vyplývá to ze srovnání jednotlivých ustanovení zákona č. 288/1995 Sb., o zbraních a střelivu, a zákona o myslivosti. K odůvodnění lze uvést:

1. Držitelé zbrojních průkazů skupiny D až G mohou provádět cvičnou střelbu jen na schválených střelnicích. Vlastní střílení ze zbraně není upraveno, vyplývá z jiných předpisů, např. trestního zákona (nutná obrana, dovolené použití při výkonu za služby atd.).

2. Držitel zbrojního průkazu skupiny B - sportovní zbraně, je oprávněn střílet z nich jen na schválené střelnici. To znamená jak při cvičné střelbě, tak při vlastním účelu použití sportovní zbraně při závodě. Jinde nemůže střílet a proto v tomto ustanovení bylo zbytečné rozlišovat cvičnou střelbu a závod.

3. Držitelé zbrojních průkazů skupiny C mohou střílet z loveckých zbraní na dvou místech:

a) - jednak na schválené střelnici, kde střílí cvičně nebo na závodě, proto v zákoně není výslovně uváděna cvičná střelba podobně jako u skupiny B,

b) - jednak v honitbě. U použití lovecké zbraně v honitbě zákon o zbraních používá obratu oprávněn z nich střílet. Nerozlišuje tedy střílení na zvěř, do vzduchu při výcviku nebo zkouškách loveckých psů na prokázání jejich klidu po výstřelu, do vzduchu v leči k zvednutí zvěře z lože, při nutné obraně při kontaktu s pytláky, přivolání pomoci při vlastním zranění. Není důvodu mezi tyto příklady zařadit i nastřelení zbraně před lovem, kdy jde o dodržování myslivecké etiky podchycené v mysliveckém řádu ČMMJ z r. 1979. Sleduje se tím nejen budoucí úspěch v lovu, ale i zábrana ztrát a týrání zvěře při postřelení, u loveckých hostů pak i uživatelem honitby a loveckým doprovodem požadovaná kontrola bezpečného způsobu zacházení se zbraní. Jinými slovy, pod pojem střílení v honitbě lze zahrnout jakoukoliv střelbu, která má odůvodněné a legální spojení s lovem, přípravou k němu nebo vůbec s myslivostí ve vztahu ke konkrétní honitbě, nikoliv však k střelecké dovednosti jedince. Při těchto případech samozřejmě platí bezpečnostní pravidla při používání lovecké zbraně, jako kdyby šlo o střelbu na zvěř. Podle těchto pravidel uživatelem honitby vybrané stabilní místo pro pro nastřelení zbraně (v předchozím pojetí) nelze považovat za výběr cvičné střelnice ve smyslu zákona o zbraních a střelivu. Při nastřelení zbraně v uvedeném pojetí se myslivec nepřesvědčuje, jak umí střílet, čili necvičí.

4. Jako příklady střeleb v honitbě, které podle našeho názoru takové podmínky nesplňují, lze uvést

- "slavnostní salvu" na zahájení nebo po ukončení honu,

- seznámení se vlastníka s novou zbraní (z výroby již nastřelené),

- nastřelení po opravě zbraně či optiky (provádí opravující podnikatelský subjekt),

- nastřelování prováděné v honitbě za úplatu podnikatelem v oboru zbraní a střeliva, který je členem uživatele této honitby.

B. Uvedený názor o možnosti nastřelení zbraně v uvedeném pojetí však nezastávají obvykle policejní orgány a považují je za přestupek na úseku všeobecné vnitřní správy podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 200(1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších zákonů. Odůvodňují stanovisko jednak odkazem na (§ 32 zákona o střelných zbraních) - oprávnění nosit zbraně a střílet z nich v místech, kde je k tomu oprávněn podle zákona o myslivosti) - to je při výkonu práva myslivosti, z definice tohoto pojmu pak ve spojení s použitím zbraně považují za v úvahu připadající činnost jen vlastní lov. Dále odůvodňují stanovisko odkazem na (§ 20 zákona o myslivosti) - povinnost uživatele honitby zajistit ochranu myslivosti i před škodlivými zásahy lidí - mezi něž řadí i cvičnou střelbu v honitbě.